Kompostování – žížalí kompostér neboli vermikompostér

Když jsme se nastěhovali do našeho nového bytu na vesnici, tak jedna z prvních věcí, kterou jsem chtěla založit, byl právě žížalí kompostér. Jsem vášnivou pěstitelkou domácí, balkónové i zahradní zeleně a vidina žížalího hnojiva mne nenechávala už pár let chladnou. Předtím jsme bydleli v bytě, který měl balkón otočený na západ a bylo mi jasné, že bych tam ty žížaly upekla. Teď jsem však pro ně měla ideální podmínky. Jedna z lodžií je otočená na sever a přes zimu (ve chvíli kdy teplota v noci klesne pod 5°C) jsem mohla dát kompostér do chodby.

Nastudovala jsem pár návodů, jak kompostér sestavit. I přesto, že je sestavení z krabic velmi jednoduché a levné, rozhodla jsem se udělat si radost a pořídit si designovou verzi. Mám ráda hezké a praktické věci, a tak vidina hezkého kousku, navíc se závitem pro odvod „žížalího čaje“ (hnojiva), vyhrál nad všemi ostatními argumenty.

Musím říct, že moje téměř tříletá zkušenost s kompostérem se prudce rozchází s tím, co čtu u různých „eco“ blogerek a velmi by mne bavilo podívat se do zákulisí jejich zaplacených článků. Jak zákazníkům lakují kompostéry na růžovo a slibují nesmysly. Můj článek vznikl jako odraz reality v podobě, v jaké jsem ji shledala. Konkrétně?

Kocour hlídá naše žížaly.

Kocour hlídá naše žížaly.

Žížaly

Vykašlete se prosím na nákup jakkoliv exoticky znějících názvů žížal. Najděte si nejbližší rybářské potřeby a kupte pár balení našich obyčejných dešťovek apod. Rozhodně jsem nikdy neměřila rychlost množení nebo rychlost chroupání „kalifornských“ žížal versus českých žížal, ale vzhledem k tomu, jak rychle se mé dešťovky množí v dobře vedeném kompostu, je vidina ještě větších výkonů spíše děsivá 🙂

Co s nimi, když už jich je moc?

Pokud vedete kompost dobře, a o tom si ještě něco povíme, tak se budou žížaly množit jako divé. Poznáte to podle množství malých nakladených vajíček, které připomínají skleněnky o velikost špendlíkových hlaviček. Váš kompost se postupně stane hemžícím se klubkem a vy přemýšlíte, kam s tím pokladem. Mohu Vás ubezpečit, že jestli jste si malovali, že budete vytvořenou zeminu nějak používat do květináčů a truhlíků, tak na to můžete prakticky hned zapomenout. Právě proto, že i když se vám některým z triků podaří dostat žížaly ze zeminy, tak se Vám to určitě nepodaří u vajíček, a tak pak zjistíte, že Vám z květináčů lezou macaté žížaly, protože se tam prostě vyklubaly. Můj osvědčený postup, jak zužitkovat zeminu i potenciál žížal, je, že si nechám cca zavařovačku živé hmoty (žížaly, kompost, vajíčka) a zbytek vyklopím na zahradní kompost nebo na podzimní či jarní záhon před zapracováním.

Utíkají?

Ano! ALE, pouze v případě, že jim není v kompostéru dobře. Nejčastěji proto, že tam mají nízkou vlhkost. Ze začátku je třeba obsah kompostéru rosit vodou, aby dosáhl takové ideální bahýnkové mlaskavé konzistence. Později se vlhokost stabilizuje a není potřeba ji zvyšovat. Dalším důvodem útěků může být teplota v kompostéru. Třeba v letních vedrech je i severní balkón málo příjemný a kompostér je dobré dát třeba do chladné garáže nebo do sklepa.

Žížalí čaj

Je to super věc. Je to tekutina, která vykape z kompostu přes plátýnko, které je součástí balení. Výpustním ventilem lze pak čaj slít a použít na zalití rostlin. Evidentně jim to velmi svědčí. U kompostéru jsem však narazila na tyto nedokonalosti. S ventilem dost bojuji. Musí se otevřít a zavřít opravdu velkou silou. I přesto, že mezi kompostovací nádobou a výpustí je zmíněné „plátýnko“, tak se stane, že některá vajíčka nebo žížaly propadnou drobnými otvory mezi stěnou a plátýnkem. Tedy může se Vám stát, že narazíte na utopenou žížalu nebo si zálivkou nasadíte žížalí vajíčko do květináče.

Octomilky

Tyhle ovocné mušky jsou zkázou kompostu. Díky nim jsem striktně přestala dávat ke kompostování zbytky ovoce. Mohu Vás upozornit, že pokud se Vám tam octomilky usadí, tak se množí ještě rychleji než žížaly a řešit mračna octomilek při každém otevření kompostéru fakt není zábavné. Prvním rokem se mi na podzim a v zimě přesně tohle stalo a jedinou cestou bylo vzít pokaždé vysavač a vyluxovat je. Ideálně každý den. Jednoduchá rada. Žádné ovoce – žádné octomilky.

Kolik toho žížalám dávat?

Jestli jste měli představu, že „žížalák“ funguje stejně jako zahradní kompost (v což jsme před pořízením doufala taky), tak Vás musím zklamat. Spousta věcí se žížalám dávat nedá. Zmíněné ovoce (kvůli octomilkám), cibule, česnek, skořápky od vajec. Navíc je potřeba kompostér na začátku rozeběhnout a nechat žížaly namnožit. Nezahltit je odpadem, takže minimálně první 3 měsíce budete dávat max 200 g zbytků zeleniny denně. Což není nijak mnoho. Tedy vedle „žížaláku“ uživíte i zahradní kompost. Žížalák rozhodně není plnohodnotnou náhradou zahradního kompostu.

Kam bych si kompostér nikdy nedala?

Do bytu. Pokud nejsou žížaly překrmené, tak kompostér nesmrdí, ale rozhodně láká hmyz a žížala útěkářka v bytě taky moc nepotěší. Chodba s možností větrání, balkón s celodenním stínem a co nejnižší teplotou je OK.

Je tedy „žížalák“ na něco dobrý?

Je! Žížalí čaj je super. Opravdu rostlinám ohromně svědčí. Vynikající množírna žížal, kterých v půdě významně ubývá. Pokud máte venkovní záhonky, tak ty budou z přívalu živin a žížal vrnět blahem. Edukativní prostředek. Jestli máte malé děti, tak ty si žížaly zamilují a budou se prát o to, kdo je půjde nakrmit. Dokonce jim to i vydrží. Naše holky se o to hádají už třetím rokem a ještě je to neomrzelo :-))) Každopádně alespoň část biodpadu z Vaší domácnosti poputuje do „dobrých rukou“ :-))) Pokud se smíříte se všemi zmíněnými limity fungování kompostéru, tak je to zábava. Žížaly se stanou jedním z rodinných „mazlíků“.

Unavený kocour odchází z pastvy žížal :-)

Unavený kocour odchází z pastvy žížal 🙂

Trapisté z Nového Dvora

Slavné zestručnění řehole sv. Benedikta „Modli se a pracuj“ v praxi: Opatství Nový Dvůr, seznamte se.

Řád cisterciáků přísné observance (Ordo Cisterciensis Strictioris Observantiae, O.C.S.O.; někdy také Ordo Cisterciensium reformatorum, O.C.R.), jehož členové jsou nazýváni trapisté, vznikl v 17. století v opatství La Trappe (odtud výraz trapisté) ve Franci.

Trapisté zachovávají Řeholi sv. Benedikta, ve které je věnováno hodně prostoru modlitbě, ale kde se klade také důraz na manuální práci. Tuto řeholi vystihuje heslo benediktinů: latinsky „Ora et labora“ v překladu „modli se a pracuj“. Mniši zachovávají mlčenlivost, neboť ticho vytváří prostor pro vnímání Boha.

My jsme se s informací, že v Čechách začal působit tento řád setkali ještě jako nevěřící v roce 2002, kdy byl klášter v Novém Dvoře založen. Tehdy jsme viděli jakýsi dokument o stavbě kláštera. Dokument byl zaměřen především na fascinující architekturu kláštera, ale pamatuji si, že nás to celé hluboce zasáhlo. Zkrátím to a trochu tajemně vyslovím to, co nosím v srdci. Já i můj manžel vděčíme této mnišské komunitě za mnohé v našem životě. Neviditelným způsobem, ale jsem o tom hluboce přesvědčena.

Je nám tedy potěšením zařadit mnišské produkty do nabídky našeho eshopu Cesta přírody. Nyní přírodní kosmetiku, ale později bychom rádi rozšířili nabídku i o jejich pochutiny a také o báječné doplňky stravy od jejich francouzkých bratrů.

Odebíráme od trapistů z Nového Dvora ale také jejich dopisy, a tak doporučuji a vyjímám kus stále podnětného textu z února 2015:

Pokud člověk není veřejnou osobností, ať politickou či náboženskou, a nemá tudíž přístup k moci, jeho jedinou cestou, jak jednat pro dobro svých bližních, je osobní angažovanost v prostředí, ve kterém žije, skrze vliv, jejž bychom mohli označit za „mikrokosmický“. Domnívat se, že takový způsob jednání nemá účinnost, by bylo závažným omylem. Dokázali to disidenti totalitních režimů. Pokud jde o mnicha, ten se dobrovolně vzdává obvykle užívaných prostředků, neboť věří, že nejen jeho modlitba, ale vůbec celý jeho život má nadpřirozený účinek. Kdybychom o tom nebyli přesvědčeni, mohli bychom vůbec hovořit o „zástupnictví“, o oné skryté plodnosti, kterou mnich vykonává pro své současníky? Máme velikou zodpovědnost a ta plyne jednoduše z toho, že se držíme pravdivých zásad a žijeme s nimi v souladu. Takové úsilí může něco stát a často vzbuzuje živou opozici. A i když se pole, na němž lze tuto zodpovědnost uplatňovat, zdá omezené, tyto meze nijak neumenšují jeho vliv. Jsou to také „disidenti“, kdo odolali a stále odolávají účinkům společenské krize a jejím dopadům na náboženský život křesťanského Západu. Kdo jiný dokáže vidět a analyzovat pravou podstatu toho, co se děje? Kdo jiný podle toho dokáže jednat tak, aby zachoval důstojnost vlastního života? Kdo jiný dokáže působit na život druhých lidí, kteří možná nejsou schopni reagovat jako on? Ať už tato svědectví správného a spravedlivého jednání někdo slyší či zůstanou němá, nic to neubírá na jejich účinnosti.

Na závěr doporučiji i toto výstižné povídání o životě v klášteře:

Česká mše vánoční

Možná je Vám líto, že Vánoce skončily. Pak mám pro Vás dobrou zprávu: Neskončily!!! Doba vánoční totiž trvá od svátku Narození Páně (25. prosince) do neděle po svátku Zjevení Páně (6. ledna – známější jako svátek Tří králů ). A protože je letos 6. ledna neděle, tak Vánoce trvají až do další nedělě 13. ledna, na kterou připadne pohyblivý Svátek Křtu Páně. Nejkratší Vánoce jsou tedy v letech, kdy na 6. ledna vychází sobota. Letos máme naopak tu nejdelší možnou variantu. Takže jsem z archivu Českého rozhlasu vylovil „Rybovku“ a jdu si jí i při práci pustit:

Adventní hudba

Nedělí 2. 12. začíná letošní advent, a tak si ho připomeňme:

Advent (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve byla doba adventní zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování.

V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla intenzivní práce v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce, a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní, apod.

Česká hudební tradice se může pochlubit výjimečným počtem kvalitních adventních písní. Uplatňují se zejména při jitřních mariánských mších zvaných roráty.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Advent

Encyklopedické heslo z Wikipedie v sobě nese i vysvětlení toho, proč jíme na Štědrý večer kapra. Je to pro to, že onou tradiční večeří končí adventní období, které je provázeno postem. A ryba je postní jídlo. Vánoce totiž začínají až 25. 12., ale podle tradice se svátky začínají slavit již v předvečer s první hvězdou na nebi. Takže po postní večeři si můžete na stůl servírovat konečně i sváteční cukroví 🙂 To ale předbíhám. Hlavně jsem se chtěl podělit o poklady z archivu Českého rozhlasu a zaposlouchat se do adventní hudby časů minulých, abychom se na tu slávu dobře připravili:

V kostelích pak můžete slyšet mnoho z této hudby i na živo:

P. S. Nevím, jaké vůně provázeli v adventu naše předky, ale já do aromadifuzéru kapu éterický olej z kadidlovníku. A nebráním se ani současné podobě křesťanské rozjímavé hudby, jak ji tvoří třeba kapela Salt of the sound:

O lásce

Potkali jsme se 1.9.1999, začali jsme spolu chodit 22.2.2001, vzali jsme 30.8.2008, takže dneska slavíme a už tak nějak začínáme chápat, jaký to je žít ve vztahu – trochu. 🙂 A když přemýšlím o lásce, vzpomenu si na geniální písňovou scénku divadla Sklep s názvem Plechová hubička. Za sarkastickým výjevem ze života můžete najít výzvu: „Mějme se rádi (každý jak umí), dokud nás smrt nespojí.“ A to už má pro křesťanský manželství opravdu hluboký význam, ale upřednostňuji, když se to vyjádří spíše takhle: