Archiv rubriky: duchovní život

Trapisté z Nového Dvora

Slavné zestručnění řehole sv. Benedikta „Modli se a pracuj“ v praxi: Opatství Nový Dvůr, seznamte se.

Řád cisterciáků přísné observance (Ordo Cisterciensis Strictioris Observantiae, O.C.S.O.; někdy také Ordo Cisterciensium reformatorum, O.C.R.), jehož členové jsou nazýváni trapisté, vznikl v 17. století v opatství La Trappe (odtud výraz trapisté) ve Franci.

Trapisté zachovávají Řeholi sv. Benedikta, ve které je věnováno hodně prostoru modlitbě, ale kde se klade také důraz na manuální práci. Tuto řeholi vystihuje heslo benediktinů: latinsky „Ora et labora“ v překladu „modli se a pracuj“. Mniši zachovávají mlčenlivost, neboť ticho vytváří prostor pro vnímání Boha.

My jsme se s informací, že v Čechách začal působit tento řád setkali ještě jako nevěřící v roce 2002, kdy byl klášter v Novém Dvoře založen. Tehdy jsme viděli jakýsi dokument o stavbě kláštera. Dokument byl zaměřen především na fascinující architekturu kláštera, ale pamatuji si, že nás to celé hluboce zasáhlo. Zkrátím to a trochu tajemně vyslovím to, co nosím v srdci. Já i můj manžel vděčíme této mnišské komunitě za mnohé v našem životě. Neviditelným způsobem, ale jsem o tom hluboce přesvědčena.

Je nám tedy potěšením zařadit mnišské produkty do nabídky našeho eshopu Cesta přírody. Nyní přírodní kosmetiku, ale později bychom rádi rozšířili nabídku i o jejich pochutiny a také o báječné doplňky stravy od jejich francouzkých bratrů.

Odebíráme od trapistů z Nového Dvora ale také jejich dopisy, a tak doporučuji a vyjímám kus stále podnětného textu z února 2015:

Pokud člověk není veřejnou osobností, ať politickou či náboženskou, a nemá tudíž přístup k moci, jeho jedinou cestou, jak jednat pro dobro svých bližních, je osobní angažovanost v prostředí, ve kterém žije, skrze vliv, jejž bychom mohli označit za „mikrokosmický“. Domnívat se, že takový způsob jednání nemá účinnost, by bylo závažným omylem. Dokázali to disidenti totalitních režimů. Pokud jde o mnicha, ten se dobrovolně vzdává obvykle užívaných prostředků, neboť věří, že nejen jeho modlitba, ale vůbec celý jeho život má nadpřirozený účinek. Kdybychom o tom nebyli přesvědčeni, mohli bychom vůbec hovořit o „zástupnictví“, o oné skryté plodnosti, kterou mnich vykonává pro své současníky? Máme velikou zodpovědnost a ta plyne jednoduše z toho, že se držíme pravdivých zásad a žijeme s nimi v souladu. Takové úsilí může něco stát a často vzbuzuje živou opozici. A i když se pole, na němž lze tuto zodpovědnost uplatňovat, zdá omezené, tyto meze nijak neumenšují jeho vliv. Jsou to také „disidenti“, kdo odolali a stále odolávají účinkům společenské krize a jejím dopadům na náboženský život křesťanského Západu. Kdo jiný dokáže vidět a analyzovat pravou podstatu toho, co se děje? Kdo jiný podle toho dokáže jednat tak, aby zachoval důstojnost vlastního života? Kdo jiný dokáže působit na život druhých lidí, kteří možná nejsou schopni reagovat jako on? Ať už tato svědectví správného a spravedlivého jednání někdo slyší či zůstanou němá, nic to neubírá na jejich účinnosti.

Na závěr doporučiji i toto výstižné povídání o životě v klášteře:

Česká mše vánoční

Možná je Vám líto, že Vánoce skončily. Pak mám pro Vás dobrou zprávu: Neskončily!!! Doba vánoční totiž trvá od svátku Narození Páně (25. prosince) do neděle po svátku Zjevení Páně (6. ledna – známější jako svátek Tří králů ). A protože je letos 6. ledna neděle, tak Vánoce trvají až do další nedělě 13. ledna, na kterou připadne pohyblivý Svátek Křtu Páně. Nejkratší Vánoce jsou tedy v letech, kdy na 6. ledna vychází sobota. Letos máme naopak tu nejdelší možnou variantu. Takže jsem z archivu Českého rozhlasu vylovil „Rybovku“ a jdu si jí i při práci pustit:

Adventní hudba

Nedělí 2. 12. začíná letošní advent, a tak si ho připomeňme:

Advent (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve byla doba adventní zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování.

V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídalo to životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla intenzivní práce v době od jara do podzimu, kdy bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce, a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní, apod.

Česká hudební tradice se může pochlubit výjimečným počtem kvalitních adventních písní. Uplatňují se zejména při jitřních mariánských mších zvaných roráty.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Advent

Encyklopedické heslo z Wikipedie v sobě nese i vysvětlení toho, proč jíme na Štědrý večer kapra. Je to pro to, že onou tradiční večeří končí adventní období, které je provázeno postem. A ryba je postní jídlo. Vánoce totiž začínají až 25. 12., ale podle tradice se svátky začínají slavit již v předvečer s první hvězdou na nebi. Takže po postní večeři si můžete na stůl servírovat konečně i sváteční cukroví 🙂 To ale předbíhám. Hlavně jsem se chtěl podělit o poklady z archivu Českého rozhlasu a zaposlouchat se do adventní hudby časů minulých, abychom se na tu slávu dobře připravili:

V kostelích pak můžete slyšet mnoho z této hudby i na živo:

P. S. Nevím, jaké vůně provázeli v adventu naše předky, ale já do aromadifuzéru kapu éterický olej z kadidlovníku. A nebráním se ani současné podobě křesťanské rozjímavé hudby, jak ji tvoří třeba kapela Salt of the sound:

O lásce

Potkali jsme se 1.9.1999, začali jsme spolu chodit 22.2.2001, vzali jsme 30.8.2008, takže dneska slavíme a už tak nějak začínáme chápat, jaký to je žít ve vztahu – trochu. 🙂 A když přemýšlím o lásce, vzpomenu si na geniální písňovou scénku divadla Sklep s názvem Plechová hubička. Za sarkastickým výjevem ze života můžete najít výzvu: „Mějme se rádi (každý jak umí), dokud nás smrt nespojí.“ A to už má pro křesťanský manželství opravdu hluboký význam, ale upřednostňuji, když se to vyjádří spíše takhle:

Ignác a jeho Tovaryšstvo Ježíšovo

Rozhlasový seriál o Tovaryšstvu Ježíšovu

Jezuity mám rád. A ano začalo to kdysi dávno opovržením, když jsem znal ze školy jen Antonína Koniáše. Postupně si ale člověk doplňuje vzdělání a dívá se, co je to za zajímavý lidi (Svatý Ignác, Adolf Kajpr, kardinál Tomáš Špidlík, papež František, Ludvík Armbruster, Jan Rybář, František Lízna, Petr Kolář, Miroslav Herold, Jan Regner, …). U příležitosti svátku zakladatele Tovaryšstva (31. 7.), Svatého Ignáce, jsem vylovil z rozhlasového archivu iRadio zajímavý exkurz do dějin řádu – seriál Tovaryšstvo mezi věky v rámci pořadu Prameny a proudy:
(1/7) > (2/7) > (3/7) > (4/7) > (5/7) > (6/7) > (7/7)

Petr Kolář

Neméně zajímavý je i pětidílný příspěvek Petra Koláře pro cyklus Osudy, který je tak trochu rozhlasovou podobou jeho knižního vzpomínkového rozhovoru [Kolář, P.; Beránek, J., 2001]. Teolog, rozhlasový redaktor, překladatel, horolezec, duchovní českých exulantů v Paříži, Francouzů v Praze a Indiánů na řece Yukon na Aljašce – i takto může vypadat jezuita – rovnej chlap, který se nepotřebuje každému zalíbit. A takový je i Petr Kolář, jehož neuvěřitelné životní příběhy mě vtáhly do jeho rozhlasového vypravování:
(1/5) > (2/5) > (3/5) > (4/5) > (5/5)

Pěkný je i Kolářův přímočarý rozhlasový komentář k volbě jeho spolubratra do úřadu papeže. Již dříve ČT natočila dokumentární portrét Petra Koláře a rozhovor v rámci pořadu Na plovárně.

Examen

Důležitým příspěvkem Svatého Ignáce do duchovního života byla modlitba Examen. Přestože Tovaryšstvo nemá ženskou větev, existují Sestry Dítěte Ježíše, které se ignaciánskou spiritualitou inspirují. Jedna ze Sester, Klára Maliňáková, v Brně popsala, jak se lze Examen modlit:

Doporučená literatura

Dále doplňuji malou výběrovou bibliografii – pár výborných knih hlavně o tom, jak různě se dá kráčet ve stopách ignaciánské spirituality, jejíž východisko a základ Ignác popsal ve svých Duchovních cvičeních [Ignác z Loyoly, s.19-20]:

„Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu a sloužil mu, a takto spasil svou duši. Ostatní věci na světě jsou stvořeny pro člověka a aby mu pomáhaly k dosažení cíle, pro který je stvořen.

Z toho plyne, že je má člověk užívat natolik, nakolik mu k jeho cíli pomáhají, a natolik že se jich musí zříci, nakolik mu v tom překážejí.

Proto je nutné, abychom se vůči všem stvořeným věcem stali indiferentními ve všem, co je dovoleno svobodě našeho rozhodnutí a není jí zakázáno. A tak, co se nás týká, nemáme chtít více zdraví než potupu, dlouhý život než krátký; a stejně tak ve všech ostatních věcech, že si přejeme a volíme jedině to, co nám více napomáhá k cíli, pro který jsme stvořeni.“

  • Ignác z Loyoly. Souborné Dílo. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma, 2005.
  • Armbruster, L.; Palán, A. Tokijské Květy. Kostelní Vydří : Karmelitánské Nakladatelství, 2011.
  • Kolář, P.; Beránek, J. Hovory s Petrem Kolářem. Brno : Cesta, 2001.
  • Lízna, F. Musím jít dál. Brno : Cesta, 2006.
  • Špidlík, T.; Paulas, J. Duše Poutníka. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2004.
  • Rybář, J.; Beránek, J. Deník venkovského faráře. Praha : Vyšehrad, 2016.

A muzika

A pokud k duchovnímu čtení hledáte vhodný soundtrack, opět pomůže Český rozhlas: